úterý 22. dubna 2014

Velikonoce podruhé - velikonoční lidové potvořeníčko

Oproti velikonočnímu pečení, které jsem letos plánovala skoro vypustit a nakonec jsem mu věnovala celkem dost času, to bylo s potvořeníčkem právě naopak. Měla jsem v plánu vyzkoušet si ušít nějaké husy a zajíčky podle Tildy, stihnout ještě jedno komplet prostírání se slepičkami a rozšířit si tak slepičky, které už mám (zde), udělat nějaký velikonoční věnec na vstupní dveře... Věnec jsem nakonec koupila, husu i zajíčky posunuji na neurčito. Prostírání taktéž.

Ale jednu věc, kterou jsem si usmyslela na Nové leto, jsem stihla. Rozhodla jsem se, že pro mého Adámka ušiju miminkovský kroj, aby mohli na mrskačku vyrazit s taťkou nastrojení oba dva. Šití pro mě byla celkem výzva, protože doposud jsem žádné oblečení nešila, střihů se bojím, a jiné než rovné sešívání jsem nacvičila teprve nedávno na Andělkách. Ale pro Adlika cokoliv - navíc chceme, aby z dětí vyrostli folklorní nadšenci, tak ať si pěkně zvykají už od malička! Dokud si nenajde synek galánku, která mu vyšije kapesník a bude se mu o kroj (a potažmo i všechno ostatní oblečení) starat sama, je to na mě :-)

Správně by na mrskačku měli být v kroji nejen mrskáči, ale i holky. Zuzka je však zatím na celodenní čekání v kroji kolem stolu plného jídla malá (určitě si umíte představit, co všechno by na kroj napatlala), a já mám jeden kroj rozebraný a do druhého se po porodu nevlezu, tak to za nás letos zachraňovali kluci :-) Ale Zuzanka měla na sobě šatičky, které jí ušila babička, s husičkami na sukýnce, takže vlastně v takovém pseudokroji byla! A na příští rok už mám něco namyšlené, tak snad se dostanu i k realizaci.



Na dětech se mi víc než kompletní kroj líbí jednoduchý oděv - u šohajů třaslavice, košula, klobúček, maximálně modrá zástěra. Tu jsem zatím vynechala, a klobouček si upravila podle Adlikova věku - z černého bavlněného úpletu jsem ušila čepičku pro miminko, na kterou jsem našila folklorní mašlu žluté barvy, aby ladil k taťkovému klobúčku. Voničku ani péra jsem nijak neřešila, aby to synka netlačilo v kočárku. Třaslavice by správně měly být z bílého lněného plátna, ale sháněla jsem na poslední chvilku a v obchodě měli jen 95% bavlna + 5% len a béžovou místo bílé. Ve výsledku to ale nevypadá zase tak špatně. Šila jsem bez střihu, jenom tak od oka podle návodu na tepláčky ZDE, nějak jsem netrefila pudlo a při bližším prozkoumání vypadá divně a špičatě na všechny strany, ale díky plence to na oblečených třaslavicách ani není poznat, uf! Musela jsem šít nadvakrát, protože ty první gaťky byly malinkaté, myslím, že by je Adlik neoblekl ani krátce po narození :-)



Největší radost mám ale z košule - ta mu totiž sluší moc! Je z bílé bavlněné látky, olemovaná červenou folklorní mašličkou. Šila jsem zase na dvakrát, první večer jsem do jedné v noci drnčela Šarlotkou, abych ráno zjistila, že košulu neobleče, a to ani z daleka. Teď už vím, že šít kroj podle klasického trička vel. 68/74 je blbost, protože bavlněné plátno není elastické, žejo... Takže na druhý den znovu a lépe! Vzala jsem si manželovu košulu od straňanského kroje jako mustr a už jsem ji rovnou ušila větší, aby ji mohl použít i příští rok, případně v létě na folklorních festivalech. Štřih jsem nedělala, jednak to neumím, a jednak jsem si říkala, že naši předkové asi taky Burdy a jim podobné neměli...

Střih není složitý - dva čtverce, od oka nakreslit límeček,
celý večer jsem se modlila, aby mu to ráno sedlo! :-)

Rozparek na límečku je víc doleva, nevím sice proč, ale
je to hezké :-)

Rozstřihneme, jenom tak prstem (nebo můžeme i žehličkou)
zahneme...

...a pak našijeme mašlu.

Ramena jsem sešila jenom jednoduchým stehem a
oentlovala proti párání.

Vespod košili dvakrát zahneme a sešijeme rovným stehem.
Kraje jsem šila francouzským stehem.

Límeček jsem udělala jednoduše - pás látky přehneme napůl
a pak každou půlku sežehlíme směrem dovnitř znovu napůl. Takto našijeme
na košulu a na to našijeme další mašličku...

Rukávy také nijak složitě - ušijeme tunel,
navlečeme a přišijeme stejně jako ramena. Udělala
jsem je delší a zahnula, abych mohla košulka růst spolu
s Adámkem.

Na konec našijeme znovu mašlu. 

A už máme skoro hotovo, chybí už jen šňůrky na zavázání.

Košula se zavazuje nadvakrát. 

Tak, druhý pokus dokončen. Ráno chvilka napětí...

...a UF! Pasuje!

Náš nejmladší folklorista!

Kroječek byl nachystaný a trochu času nám do Velikonoc pořád zbývalo, stejně tak nám zbylo pár vyfouklých vajíček, tak jsme si ještě s tchyní nazdobily pár kraslic. Já jsem si ozdobila i vařená vajíčka pro koledníky. Zdobily jsme voskem. Neměly jsme ale tolik času, kolik bych si představovala, tak jsme toho moc nestihly. Proto musíme na příští rok začít mnohem dřív! Kamarádka Mága mi vloni přinesla pár vyvrtaných vajíček pro madeirové kraslice, tak jsme si je také zkusily nazdobit, no není to tak jednoduché! Tak snad to časem vypilujeme...










Na Bílou sobotu vyrazili tatínek se Zuzikem na prútí, ale nic moc toho nepřinesli - jednak už je všechno rozkvetlé, a jednak nám na našem místečku vysekali spoustu keřů i stromů :-( Za týden si tam plánuji jít natrhat kozičky na bezinkový sirup, tak snad tam něco najdeme! Ale i z toho mála, co přinesli, zvládli Kuba s Míšou uplést jeden korbáč.

Tak z čeho to upleteme?

Jeden plete, druhý drží - bezva spolupráce

Ještě je třeba na Velikonoční pondělí ráno pár úprav... :-)

A mrskačka může začít! Letos jsme to měli s manželem hezky rozdělené - já se Zuzankou čekala doma na mrskáče, on s Adámkem chodili mrskat. Užili jsme si to všichni!

Kluci mrskají naši Zuzanku!

Doma máme splněno, Zuzanku, mamku i prababičku,
můžeme vyrazit do ulic!

Vedle dědečků, strýčků a kamarádů přišli i muzikanti -
před prvními se Zuzajda trochu styděla...

...ale jak jí nabídli, že půjčí nástroje, stud byl ten tam!

CM Pajtáš

A Olšava, se kterou tančí tatínek (a maminka, když zrovna
není na mateřské) a jednou snad i Zuzka a Adlik :-)

Přiznávám bez mučení, že přípravy na letošní Velikonoce mě zmohly, neměla jsem sílu vyrazit na sobotní večerní mši na Vzkříšení (což mě moc mrzí, příští rok půjdu, i kdyby tragače padaly!) a na Velikonoční neděli už jsem nebyla schopná ničeho víc než ploužení po baráku, abych nakonec večer usnula u kojení i přes to, že jsme měli návštěvu ( :-! ). I tak jsem v pondělí večer byla opět šťastná, že se Velikonoce u nás stále ještě dodržují a že i naše děti jeví zájem o tradice, písničku i tvoření :-)

A na závěr ještě odkaz na reportáž z obchůzky právě našich Olšaváků.

Všem krásné jarní dny plné pohody!

P.



pondělí 21. dubna 2014

Velikonoce poprve - velikonoční pečeníčko

Ještě tak před 14 dny jsem si říkala, že letos nebudu na Velikonoce nic chystat. Na Bílú sobotu upeču nějakou jednoduchou buchtu, v neděli uvařím klobásky a vajíčka, v pondělí ráno nadělám pár jednohubek a chlebíčků a stačí. Slivovicu šak máme, uděláme nějakou vodu se sirupem a stačí. No... Nakonec ani nebyl čas sednout k počítači a celých 14 dní sem něco napsat :-) Pekli jsme, šili i zdobili, tak rozdělím velikonoční blogování do dvou příspěvků - jeden o pečeníčku, druhý o ručních pracích.

Po Novém letu začalo být trochu horší počasí, ven se moc nedalo, tak co že budeme doma dělat? Zuzanka řekla, že chce péct. Tak říkám, proč neudělat pár perníčků na Velikonoce, šak to bude hned, zdobit je nemusíme... Tak jsme se do toho pustili, Zuzanka byla hlavním pracantem, i když aj Adlik pomáhal!




Upekli jsme si pár motýlků, vajíček, zajíčků a kuřátek. O víkendu Zuzanka odjela na prázdniny k dědovi do Nezdenic, my jsme v sobotu večer měli návštěvu, no nedalo mi to a řekla jsem si, že jak budeme besedovat, že pár perníčků nazdobím, jenom šak na bílo... Babičky se ke mě přidaly, tak nám to šlo pěkně od ruky...



 Přišli se podívat i dědové, cestou z piva, jak nám to jde...




Jak jsme měly hotovo - už bylo k půlnoci - padl návrh, že by pár perníčků mohlo být i barevných... Takže v neděli večer nanovo :-) Zase jsme se sešly a zdobily. Byly to moc příjemné dva večery. Samotnou by mě to vůbec nebavilo a Zuzka je na zdobení ještě malá, ale když nás bylo víc a povídaly jsme si u toho, připadalo mi, jako bychom se vrátili o století zpátky... Dvě velká vajíčka jsem musela připravit svým klukům! Některá vajíčka jsme zase nazdobily notami, pro muzikanty, kteří nás přijdou vymrskat.





Perníčky byly hotové, paráda. Máme splněno, nic jiného už dělat nebudeme!!! 

... a pak přivezl děda Jirka formičky na beránka a slepičku, které objevil na jarmarku v Kroměříži. Paráda, to musíme přece taky vyzkoušet! A když nám společně šly ty perníčky, tak jsme spolu zkusily i toto. Na internetu jsme pohledaly recept na ořechová vosí hnízda - to budou hnědé slepičky, a na kokosová - beránci. Jenže recepty se nám nějak nelíbily - trochu víc se nám to všechno lepilo, tak jsme přidávaly kokosu, ořechů, piškotů atd., dokud jsme nebyly s výsledkem spokojení. Ještě jsme musely vymyslet, na co budeme zvířátka lepit a čím - slepička se krásně vlezla na piškot, ale beránek byl moc velký. Linecké se nám péct nechtělo... Ale jakoby to Opavia věděla, začala vyrábět Zlaté polomáčené Mini, které byly jako podklad pro našeho MiniBerana úplně ideální! Na slepení jsme v másle rozmíchaly vaječný likér, aby se nám zvířátka hezky usmívala... :-)

Vedle drůbeže a beranů jsem ještě chtěla vyzkoušet formičky na kávová zrna od Tescomy. Recept je použitý přímo z obalu formiček, tedy od Tescomy (plněná verze). Chvilku nám trvalo, než jsme přišly na to, jak formičky cpát (začaly jsme tím, že uděláme kuličky, do kterých zamotáme náplň, a ty pak rozplácneme ve formě, ale přišly jsme na to, že nejlepší postup je vrstva - náplň - vrstva) a jak je vysýpat (drcené piškoty nebo ořechy), aby to šlo hezky vyklopit. Akorát teda poleva mi dala zabrat - pořád se nechtěla rozpustit, tak jsem přilévala mléka a mléka a mléka, až jsem nakonec vařila horkou čokoládu a zrnečka nám moc neztuhla... Ale i tak jsou dobrá!! :-)





A už sem fakt nic jiného nechtěla péct! Prababička Maruška upekla ještě medáč, jarní řez a bílkový chlebíček. A na Bílou sobotu jsme se domluvily a spolu jsme se pustily do bánovských svatebních olejových vdolečků. Recept i postup ale dám až příště, teď by to bylo moc na dlouho :-) V neděli ještě rychlovku hrnkovou buchtu s darovanými jahodami, jelikož kupované dlouho nevydrží... A v pondělí ráno tedy ještě ty chlebíčky a jednohubky a mrskáči můžou začít chodit!




V neděli velikonoční jsme si udělali výborný oběd - pečené krůtí maso s kouskem vepřového. Naložili jsme si ho už v pátek, aby bylo pěkně měkké a lahodné - tady je :-)



O co bych se s vámi chtěla dneska podělit, je recept na mrkvový džus, na který si pamatuju, když ho dělávala babička Maruška na Velikonoce do 10l kýblu a mrskáčům nabírala žufánkem :-) 

Na cca 7l džusu potřebujeme:

1/2 kg mrkve, očištěné a nastrouhané najemno
3/4l vody
Dáme vařit, dokud není mrkvička měkká. Poté rozmixujeme a přidáme 1 kg cukru krystalu.
Směs dáme do kýblu :-) a přidáme 20 - 30g kyseliny citronové dle chuti, 300ml pomerančového sirupu a 6l vody.

My jsme na letošní velikonoční pondělí udělali dvojitou dávku a vypilo se skoro všechno. Můj bráška Míša mi pomohl džusík slét do PETek, to je šikulka :-)



Myslím, že letošní Velikonoce se vyvedly. Stály mě sice spoustu sil, jarní únava na mě padla přesně na tento víkend, ale i tak jsme si je užili celá rodina!! Tady je fotečka, jak tatínek s Adámkem mrskají Zuzku. Prdelku sice nastavila, ale i tak dává najevo nesouhlas :-D



Teď si jdu s horkým čajem na uklidnění hodit nohy nahoru, podívat se na nový díl Her o trůny a spát!!
Zítra zkusím stihnout připravit druhý velikonoční příspěvek ;-)