Když jsme zjistili, že čekáme druhé miminko, rozhodli jsme se, že Zuzce vybavíme pokojíček a naučíme ji tam spávat, aby se v noci s miminkem vzájemně nerušili. Měla tehdy rok a půl, z postýlky už uměla vylézt, tak jsme pro její pelíšek zvolili postel, kterou jsme našli u babičky na půdě ještě po strýcích, ne-li po tatínkovi. Byla bíle lakovaná, což by se nám nehodilo do jejího pokojíčku, tak ji manžel opálil, zatmelil a natřel na tmavě hnědo.
Když měl hotovo, nastoupila jsem já, abych jí ušila kapsář ke stěně. Je tam sice i dřevěný rám, ale kapsář přece musí být! Zatím si v něm schovává "jenom" dudlíky, občas panenku, ale počítáme časem i s knížkama, deníčkem nebo nějakým přehravačem písniček či pohádek na dobrou noc (-:
Pustit se do realizace mi zabralo trochu víc času, protože jsem to pro ni chtěla jako překvapení ke svátku. Příležitost se našla, když si ji babička vzala na prázdniny do Kroměříže. Mohla jsem stříhat, sešívat a zdobit celý den. Už jsem měla celkem velké bříško, což mi trochu ztěžovalo práci, no a večer jsem se nemohla skoro pohnout, jak mě bolela záda, ale téměř celý kapsář byl hotový, zbytek už jsem zvládla po večerech (-:
 |
| kapsář pro moji dcerku do její krtečkové postýlky (-: |
A jelikož je holčička jak má být, stává se z ní pěkná parádnice. Aby mohla vyrážet na špacír ať už s námi, nebo s některou z babiček či dědečků, kterých má požehnaně :-), ušily jsme spolu kabelku, ve které může nosit holčičí nezbytnosti...
 |
| kabelka pro moji parádnici |
Žádné komentáře:
Okomentovat